TO, CO DNES ČTEME V PAVLOVÝCH LISTECH V BIBLI, NENÍ VŽDY AUTENTICKÉ PAVLOVO UČENÍ

Apoštol Pavel nebyl netolerantní mysogyn, ani podporovatel otrokářství. Byl učitelem radikální kristovské teologie, která byla natolik kontroverzní, že byl za ní v Římě popraven.

Jeho žáci (ze strachu, co by se stalo s křesťanskou komunitou) začali upravovat jeho texty, aby lépe zapadly do kontextu římské moci.

Na konci 1.století se však k moci dostali biskupové, kteří byli poplatní římské moci a vpašovali do pavlovských listů mnoho nauk, které zcela odporují pavlovo duchu.

Buďme obezřetní:)

Kristovo společenství věří, že Bůh nás bude soudit podlenaší Lásky k druhým a k Němu,

nikoliv podle toho, k jaké "organizaci" nebo "náboženství" jsme náležely.

JEDINÉ PRAVÉ NÁBOŽENSTVÍ JE LÁSKA

BŮH TOUŽÍ HLAVNĚ PO TOM, ABY SE CELÁ JEHO BOHO-LIDSKÁ RODINA MILOVALA.

Proto nám dal jediné přikázání - dvoj-přikázání Lásky...

ENERGIE JE VĚČNÁ - stejně jako naše podstata

Když bylo na předpozemské radě v Nebi rozhodnuto, že bude stvořena naše Země, aby byla místem pro životy nových duší, řekl Jehova ostatním bohům a andělům: "Půjdeme dolů, neboť je tam prostor, a vezmeme z těchto látek a učiníme zemi" (Abraham 3:24). Poté sešel dolů a pomocí Slova (Logos) zformoval naší zázračnou planetu.

"A Bohové pozorovali ony věci, kterým nařídili, dokud neposlechly"(Abraham 4:18).

Středověký křesťanský koncept "creatio ex nihilo" byl slepou uličkou křesťanské filosofie. Neboť "nikde není ten závoj, za nímž NIC přebývá" (píseň Kdybys dospěl na Kolob).

Pokud vás zajímá, jak téma věčné pralátky chápali starověcí řečtí filosofové, můžete se podívat na video ze semináře: https://www.youtube.com/watch?v=sFbWcKNoOSQ&index=2&list=PLvB4czuhJMBQj5uLxCAvlTzps8UhmOlav

Zde vidíme jen krátký výběr lidí, kteří se považovali za nástupce Josepha Smithe. Každý z nich měl rozličné důvody i argumenty. Faktem zůstává, že Brigham Young jako prezident Kvora 12 apoštolů měl spolu s Vysokou radou vést mormonské společenství (za pomoci "strážce" Rigdona) až do příchodu nového proroka - dospělosti Josephova syna, Josepha Smithe III. Bohužel však došlo k tomu, co se děje ve všech společenstvích po smrti charismatické postavy.

8.srpna 1844 došlo k oficiálníu rozhodování o tom, kdo povede dál mormonskou církev. V klání bylo mnoho kandidátů, ale zaujali pouze 2 - Sidney Rigdon (nazývaný Písmy jako Jan Křtitel mormonismu) a Brigham Young, Josephův nejvěrnější přítel (komě vlastních bratrů).

Zatímco Emma Smithová a další zastánci monogamie podporovali Sidneyho, který stále Josephovi vyčítal jeho požadavek dát mu za plurální manželku Rigdonovu dceru, nejužší jádro vedení církve, zasvěcené do vyšších obřadů (Obdarování, plurální manželství) podporovalo hlavního zastánce polygamie, Brighama Younga. Zvítězil nakonec Duch zjevení, který dal lidem pocit, že Brigham má jako jediný z daných kandidátů sílu odvést Boží lid na západ do bezpečí. A tak se také skutečně stalo.

V dolním diagramu (vpravo) vidíme početné rozestoupení a zabarvení jednotlivých členů církve. Naprostá většina z nich byla seznámena pouze s učením z období Missouri (zelená barva) a neměla potuchy o tom, co se dělo v Navoo (oranžová). Také proto Brigham Young zvítězil. Skrytou praxi polygamie přiznal totiž teprve o 8 let později, když se Svatí usadili v Utahu. Velkou roli ve zvolení Brighama Younga také hráli britští konvertité, kteří jej znali z misie (Brigham sloužil v Británii jako hlavní misionář).

Členové, kteří stále setrvávali v "kirtlandském stádiu" (období OHIA - modrá barva) o zvolení Brighama Younga prakticky nevěděli a když mezi ně přišel James Strang s tím, že byl andělem pověřen vést mormonskou církev, uvěřili mu a zvolili ho jako svého vedoucího přímo v kirtlandském chrámu. Rozkol se prohluboval....

Diagram ukazuje velikost jednotlivých rivalských organizací po rozkolu. Kupodivu právě skupina okolo "proroka" Jamese Strangea patřila hned po Brighamitech k největším.

V běhu rychlých událostí se jednotlivé církevní organizace stěhovaly do "svých míst" a nacházela nová místa, kde objevovala posvátné souvislosti s dějinami Knihy Mormonovy a dějinami předpotopních biblických postav.

Skupiny jsou opět rozděleny podle barvy - různé odstíny oranžové značí období Navoo (Illinois), zelená období Missouri (Sion), modrá období Kirtlandu (Ohio) a fialová značí jedinou skupinu, která představila rozsáhlé inovace.

Mapa jednotlivých mormonských společenství na americkém středozápadě v letech 1847-1853. Nejzajímavější z těchto skupiny byla asi církev Jamese Strange, který se svými následovníky odjel na ostrov, kde založil "sionskou komunitu" Svatých. Po dramatických událostech okolo Strange se však tato komunita rozpadla...

Joseph Smith před svou smrtí spálil Oddíl 132 a řekl, že se bojí, že praxe plurálního manželství (polygamie) nakonec zcela zničí mormonskou církev. Bojoval s jejím zavedením dlouhé roky, ale byl k tomu nucen dalšími a dalšími zjeveními.

Po jeho smrti se stala polygamie důvodem prvního rozštěpení. William Strange jako vůdce největšího mormonského seskupení mimo Brighamitů, polygamii odsoudil. Úzce spolupracoval s jediným Josephovým přeživším bratrem Williamem, který měl být patriarchou/evangelistou církve, ale neshodl se s Brighamem Youngem ohledně několika věcí a byl vyloučen. Stal se tak apoštolem ve Strangeovo církvi.

William však byl Josephem zasvěcen v řád plurálního manželství a po jeho smrti tajně přijal další ženy. Když se to James Strange dozvěděl, vyloučil Smithe bez veřejného vysvětlení. William Smith založil vlastní frakci mormonismu, která však po dalších letech zkolabovala, když členové zjistili, že William ve skutečnosti tajně praktizuje polygamii. Mezitím James Strange jako vůdce mormonského hnutí Strangitů získal zjevení o pravdivosti plurálního manželství a začal jej taktéž praktikovat. V okamžiku, kdy se to dozvěděli členového jeho církve, došlo k jejímu rozpadu. Zmatení a zklamaní Svatí hledali oporu a toužili opětovně začít duchovní zázraky, jejichž byli svědky v Kirtlandu a Missouri.

Po oficiálním uveřejnění Brighamovy polygamie v roce 1852 hněv monogamistů stoupal. Emma Smithová zarytě tvrdila, že její manžel - zakládající Prorok mormonismu - polygamii nikdy neučil. Pomocí lží se snažila zachránit jádro mormonského hnutí. Joseph Smith III. však po usilovném zkoumání zjistil, že příběhy o polygamii jeho otce byly pravdivé. Tato bolestivá skutečnost (včetně uvědomění si lží jeho otce i matky ve vztahu k zapírání polygamie) jej ovlivnila na celý zbytek života, během něhož mu zemřela nejdříve první a následně i druhá žena (celkem měl tedy 3).

Všechna jednotlivá odvětví monogamních mormonů postupně zanikala (buďto z důvodů objevivší se polygamie, nebo z důvodů smrti jejich vůdců). Roztroušení Svatí hledali oporu a bloudili až do roku 1860, kdy nastala slavná REORGANIZACE.

Adamův křest

Několik rozličných spisů tvrdí, že Adam byl po odchovu ze zahrady Eden pokřtěn (ponořen ve vodě na symbol očištění). Mezi těmito spisy figuruje například slovanská verze Života Adama a Evy.^{[Brian O. Murdoch, The Apocryphal Adam and Eve in Medieval Europe: Vernacular Translations and Adaptations of the Vita Adae et Evae, Oxford (OUP), 2009]}.

V něm jde Praotec lidí k Jordánu a jeho žena zase k řece Tigris. Tam se velkým kamenem zapřou uprostřed řeky a doslova se "odějí vodou jako pláštěm".Apokryf uvádí, že Adam byl ponořen až po vlasy na své hlavě, tedy celý.^{[SLAVONIC VITA ADAE ET EVAE: The Apocrypha and Pseudepigrapha of the Old Testament, R.H. Charles, Oxford: The Clarendon Press, 1913]}

O Adamově křtu hovoří také mandejský fragment, nazvaný jednoduše "Křest Adama"^{[The Ginza Rba: Křest Adama - text]}, nebo mormonská Kniha Mojžíš.

"A stalo se, když Pán mluvil s Adamem, naším otcem, že Adam zvolal k Pánu a byl uchopen a unesen Duchem Páně a byl snesen do vody a byl položen pod vodu a byl vynesen z vody. A tak byl pokřtěn a sestoupil na něj Duch Boží, a tak byl zrozen z Ducha, a stal se obživeným ve vnitřním člověku. A uslyšel hlas s nebe řkoucí: Jsi pokřtěn ohněm a Duchem Svatým. Toto je svědectví Otce a Syna, od nynějška nadále a na věky." Mojžíš 6:64-66

Mormonismus nebyl nikdy zcela jednotný - ani během života Proroka. Byl to právě on, kdo učinil z mormonismu stále se vyvíjejícíc se náboženství. Bohužel, díle jeho nástupců bylo většinou jen ustrnutí a konzervace (ebo dokonce postupné odebírání) Josephovy vize.

Proč se nazýváme mormoni - kvůli Josephovi a Knize Mormonově

Hlavní státy, kde probíhalo Znovuzřízení, spolu s barvami, které určují vývoj nauk. Mormonismus z New YOrku (a Pensylvánie) byl odlišný než ten z Ohia, a ten zase odlišný než ten z MIssouri. Finálně, všechny byly velice odlišné od mormonismu v Illinois, kde došlo k největšímu posunu.

Jak se vyvíjela církevní struktura. V roce 1830 (NEW YORK) odrážela struktura základní prvky v Knize Mormonově a zjeveních, která Joseph dostal. O 3 roky později již došlo ke Kirtlandskému schématu (OHIO), které přidalo nejen úřad jáhna, ale také úřad biskupa a vysokých kněží. Všechny tyto úřady byly vzaté a zapojené pomocí Písem a zjevení.

Struktura mormonské církve se během 2 let od Kirtlandu (OHIO) k Sionu (MISSOURI) opět změnila. Došlo k připojení Patriarchy (evangelisty), Sedmdesátníků, Vysokých rad a cestující rady 12 apoštolů. I přesto však toto nebyla finální podoba církevní struktury.

Vývoj mormonismu se odrážel i v podobě a účelech Chrámů. Povšimněte si především toho, že oba typy Chrámů sloužily k veřejnému setkávání. Teprve Brighamova církev (LDS) udělala z Chrámů nepřístupná sektářská místa pro tajné obřady.

Součástí mormonismu byly vždy protikladné tenze, jež byly vyvažovány Prorokem i členy k docílení skutečného křesťanství... Dnes se LDS, RLDS i FLDS řídí vychýlenými schématy, které daly v každé z opozičních tenzí převahu jedné z nich.

Kvůli rychlému vývoji v Navoo došlo v pozdější fázi Prorokova života bohužel k velikému omylu - rozdělení členů na vnější obal a vnitřní jádro. Napostá většina mormonů tak neměla ponětí o tom, co všechno Joseph Smith učí, zavádí a o čem mormonismus doopravdy je.

V Navoo (ILLIONOIS) v posledních 4 letech Prorokova života došlo k radikální změně v mormonské teologii. Tato změna byla vyvrcholením Znovuzřízení, ale zůstala z velké části utajena před běžnými členy. Některé prvky dodnes neexistují v žádné z mormonských církví. Brigham Young zachoval alespoň vše, co do roku 1843 osobně zažil a slyšel.

2.díl - Nástupnická krize v raném mormonismu

Svátost je mormonský název pro tzv. Večeři Páně (eucharistii). Členové ji v dnešní době přijímají každou neděli během tzv. shromáždění (nedělní mše).

Obřad svátosti nahradil starozákonní obřad zabití a jezení velikonočního beránka^.

"A vizte, budete se často scházeti; a nebudete zakazovati žádnému člověku, aby přišel mezi vás, když se budete scházeti, ale dovolte mu, aby k vám přišel, a nezakazujte mu to; Ale budete se za ně modliti a nebudete je vypuzovati; a pakliže k vám budou přicházeti často, budete se za ně modliti k Otci ve jménu mém. A vy vidíte, že jsem nikomu nepřikázal, aby odešel, ale naopak jsem přikázal, abyste přišli ke mně, abyste mohli pocítiti a viděti; právě tak budete vy činiti světu; a kdokoli porušuje toto přikázání, trpí, aby byl veden v pokušení."

Symbolika

Svátost symbolizuje tzv. Usmíření Ježíše Krista, skrze které Spasitel sejmul a vykoupil hříchy světa. Víno (krev) odkazuje na usmíření, jež proběhlo v zahradě Getsemana, kde na sebe Ježíš nechal naložit hříchy všech lidí. Chléb (tělo) odkazuje na usmíření, jež proběhlo na kříži na pahorku Golgota, kde Ježíš odevzdal lidské hříchy a obětoval svůj život.

Přijímáním svátosti člověk dovědčuje svou víru v Ježíše Krista a ochotu činit pokání. Podle mormonismu člověk také přijímáním svátosti obnovuje všechny své smlouvy s Bohem (například křestní smlouvu nebo chrámové smlouvy, které uzavřel během Obdarování).

Kniha Mormonova

V Knize Mormonově (jednom z hlavních mormonských svatých písem) se popisuje, jak Spasitel mezi Nefity ustanovil obřad svátosti:

"A stalo se, že Ježíš přikázal učedníkům svým, aby mu přinesli chléb a víno. A zatímco šli pro chléb a víno, přikázal zástupu, aby se posadili na zem. A když učedníci přišli s chlebem a s vínem, vzal z chleba a nalámal jej a požehnal; a dal učedníkům a přikázal, aby jedli. A když pojedli a byli naplněni, přikázal, aby dali zástupu.

A když zástup pojedl a byl naplněn, on pravil učedníkům: Vizte, bude mezi vámi vysvěcen jeden a tomu dám moc, aby lámal chléb a žehnal ho a dával ho lidu církve mé, všem těm, kteří uvěří a budou pokřtěni ve jménu mém. A to budete vždy hleděti, abyste činili, stejně jako jsem činil já, stejně jako jsem já lámal chléb a žehnal ho a dal ho vám. A to budete činiti na památku těla mého, které jsem vám ukázal. A bude to svědectvím Otci, že na mne vždy pamatujete. A budete-li na mne vždy pamatovati, budete míti Ducha mého, aby byl s vámi.

A stalo se, že když pravil tato slova, přikázal učedníkům svým, aby vzali z vína z kalicha a pili z něj, a také aby dali zástupu, aby z něj mohl píti. A stalo se, že tak učinili a pili z něj a byli naplněni; a dali zástupu, a oni pili a byli naplněni. A když učedníci toto učinili, Ježíš jim pravil: Požehnaní jste pro tuto věc, kterou jste učinili, neboť toto je naplněním přikázání mých a dosvědčuje to Otci, že jste ochotni činiti to, co jsem vám přikázal. A toto budete vždy činiti těm, kteří činí pokání a jsou pokřtěni ve jménu mém; a budete to činiti na památku krve mé, kterou jsem za vás prolil, abyste mohli Otci dosvědčiti, že na mne vždy pamatujete. A budete-li na mne vždy pamatovati, budete míti Ducha mého, aby byl s vámi. A dávám vám přikázání, abyste tyto věci činili. A budete-li tyto věci vždy činiti, požehnaní jste, neboť jste postaveni na skále mé."

V textu se také doslovně zmiňují modlitby, které mají být při svěcení svátosti pronášeny. Zapisovatelem obřadních modliteb byl prorok Moroni (tentýž, který se údajně roku 1823 zjevil Josephu Smithovi).

Způsob, jakým jejich starší a kněží podávali tělo a krev Kristovu církvi; a žehnali je podle přikázání Kristových; pročež víme, že tento způsob je pravý; a žehnal je starší nebo kněz – a poklekli s církví a modlili se k Otci ve jménu Kristově řkouce:

"Ó Bože, Věčný Otče, prosíme tě ve jménu tvého Syna, Ježíše Krista, abys požehnal a posvětil tento chléb duším všech těch, kteří jej přijímají; aby jej mohli jísti na památku těla tvého Syna a tobě dosvědčiti, ó Bože, Věčný Otče, že jsou ochotni vzíti na sebe jméno tvého Syna a vždy na něj pamatovati a zachovávati jeho přikázání, jež jim dal, aby mohli vždy míti jeho Ducha, aby byl s nimi. Amen."

Způsob podávání vína – Vizte, uchopili kalich a pravili:

"Ó Bože, Věčný Otče, prosíme tě, ve jménu tvého Syna, Ježíše Krista, abys požehnal a posvětil toto víno duším všech těch, kteří je pijí, aby to mohli činiti na památku krve tvého Syna, která byla pro ně prolita; aby ti mohli dosvědčiti, ó Bože, Věčný Otče, že na něj vždy pamatují, aby mohli míti jeho Ducha, aby byl s nimi. Amen."

Tytéž modlitby jsou uvedeny také v dalším mormonském Písmu, Nauce a smlouvách 20. Dnes používá CJKSPD verzi, která se v několika slovech liší od obou modliteb, daných v Písmech.

Voda místo vína

5.července 1906 došlo pod vedením prezidenta Josepha F. Smithe a jeho apoštola Heber J. Granta ke změně vysluhování svátosti. Namísto vína se začala používat voda, která je na shromážděních užívána dodnes. (George F. Richards Journal, May 27, June 2 and June 16, 1906, Church Achives; George Albert Smith Journal, August 5 and September 2, 1905; First presidency to L.B. Felt, Decembe 1905, ibid; John Henry Smith Journal, July 5 1906, Smith Family Papers, Western Americana Collection, University of Utah Library)

Jako první z "modlářských bohů" na Faksimilii 1 je zmíněn Elkenah. Tento bůh reprezentuje v Abrahámově knize nejen jednu z kanop, ale také boha chladejského kněze (který je v textu popsán slovy "A kněz boha Elkenah byl taktéž knězem Faraóna"). Jde pravděpodobně o kanaanského boha El, který byl stotožněn s egyptským božstvem (Kebehsenufem) a převzat chaldejským kultem.^{[On the Names of the Four Canopic Jars in Facsimile 1; Kerry A. Shirts]}

Na Faksimilii 1 je jeho jméno zmíněno třikrát, v textu první kapitoly Knihy Abrahamovy sedmkrát (nejčastěji ze všech bohů). Je vždy jmenován jako první. V textu knihy není občas zcela jasné, zda je Elkenah pouze jméno modlářského boha, nebo zda je také pojmenováním konkrétního místa, odkud daný bůh pocházel (v angličtině, v níž Joseph Smith Knihu Abrahamovu zapsal, se jedná o lingvistický rozdíl mezi "the god Elkenah" a "the god of Elkenah"). V záznamech Josepha Smithe bylo jméno tohoto boha nejprve zapsáno jako "Elkkeen", "Elk-kener"a "Elk-Keenah". Při pozdější revizi bylo jméno upraveno do dnešní podoby (Elkenah).

Původ jména

V Bibli nacházíme několik postav s podobným jménem^{[1.letopisy 9:16, Exodus 6:24, 1.letopisy 12, 1.letopisy 6, 1.letopisy 15, 2.letopisy 28, 1.Samuelova 1:1]}. V základním překladu toto jméno (El-qanah) znamená něco jako "(bůh) El to zajistil".^{[Židovská encyklopedie jména Elkenah]}

Jiní badatelé uvádí, že jméno El-qanah znamená "bůh stvořil". Samotné slovo "el" znamená v překladu bůh" (ačkoliv je zároveň samostatným názvem kanaanského boha) ^{[El, asyrsky ilu. Běžné označení či jméno boha. Často ve spojení s přívlastkem (např. žárlivý bůh/el). Gen14:20, Exo20:05, Deu4:24} a bylo podobně jako v případě boha Elkenah používáno jako součást teoformních jmen (Eleazar, Ezechiel, Daniel...).Jméno Boží ("EL") můžeme najít i v samotném pojmenování národa Izrael ("ten, kdo zápasí s bohem").^{[Wells, John C. (1990). Longman pronunciation dictionary. Harlow, England: Longman. p. 381.]}

Někteří badatelé spojují toto jméno s bohem El-kuni-irsa ("bůh, který stvořil zemi"), kterého nacházíme v chetitském textu a který je pravděpodobně totožný s fénickým "(e)´l qen´rs" ("bůh, stvořitel země") a akkadským "il-gi-na" a "Ilu-qana". ^{[Johannes C. de Moor, “El, the Creator,”; The Bible World: Essays in Honor of Cyrus H. Gordon, ed. G. Rendsburg et al. (New York: KTAV, 1980), 176][Albright YGC, pp. 46, 107, n. 32][R. Clifford, CBQ, 33;222][A Cultural Background of the Book of Abraham" -- John M. Lundquist]} V izraelských textech je tentýž božský titul zapsán hebrejsky jako Elyon konei shamayim va-aretz ("Nejvyšší Bůh bohů, stvořitel nebe a země").^{[Authentic Ancient Names and Words in the Book of Abraham and Related Kirtland Egyptian Papers; John Tvedtnes; 5 August 2005; 2005 FAIR Conference, str 7.]}

Podle egyptologů by se slovo "qen" nebo "qeni" v syropalestinském prostředí četlo jako "ken/y".^{[Nibley, "Facsimile No. 1 by the Figures," in "Improvement Era,",August 1969]} Egyptský kořen "qen" znamená v překladu "mocný" a je užíván ve jménech mnoha blízkovýchodních králů. Koncovka "ah" ve jménu Elkenah je typickým přenosem egyptského jména do kanaanských jazyků.^{[Nibley - Aug. 1969, p. 141]} Kanaan byl egyptskými nazýván "Kinahhi"^{[Katolická encyklopedie]}, a proto nazývali boha kanaanu jednoduše jako "boha kenah" - "El-kenah" (viz úvodní odstavec o možnosti, že Elkenah je název místa, odkud modlářský bůh pocházel).

Středověký židovský učenec (konvertita ke křesťanství) Bar-Hebraeus tvrdil, že podle židovské tradice přijali během života Abrahámova otce Teraha egypťané chaldejský kult, pro nějž Terah vytvořil modlu hlavního boha "Kena" (nebo také "Kenose").^{[Bar Hebraeus, Ecclesiastical Chronicle (ed. Abeloos and Lamy), ii.]} Islámská historie taktéž tvrdí, že Terah byl výrobce model pro svůj lid.^{[Stories of the Prophets, Ibn Kathir, Abraham and his father]} V Knize Abrahamově se v první kapitole píše o tom, že Abrahámův otec svého syna předal kněžím chaldejského kultu.

Na faksimilii 1 se pod oltářem nachází čtveřice sošek. Jde o egyptské kanopy, užívané při mumifikaci a obětování (Spencer, p. 115). Každá z nádob reprezentovala jednoho ze synů egyptského boha Horuse (Shaw and Nicholson, p. 60) a reprezentovala orgán, který je nutné ze zemřelého vyjmout a zachovat pro jeho vzkříšení (Budge, p. 240).

Někteří badatelé vidí spojitost mezi 4 symbolickými zvířaty egyptských kanop a 4 zvířecími bytostmi, které se nachází v některých částech Bible. Tyto bytosti podle knihy Ezechiel a Zjevení Janova stojí pod Božím trůnem. Mormonský archeolog Hugh Nibley vyslovil tezi, že Lví sedačka v egyptském prostředí symbolizuje faraonův božský (exaltační) trůn a tudíž obsahuje stejnou symboliku, jako Jehovův trůn v Bibli. Biblický příběh o Abrahámovi obsahuje podobnou symboliku, spojenou s blízkovýchodním pojetí obětních oltářů a zvířat (THE THREE FACSIMILES FROM THE BOOK OF ABRAHAM Hugh W. Nibley (1980); Daniel C. Peterson, "News from Antiquity," Ensign (January 1994), 16).

4 zvířecí postavy pod trůnem se nachází také v Apokalypse Abrahámově (XVIII) (Michael D. Rhodes, "The Joseph Smith Hypocephalus...Twenty Years Later), apokryfu z 1.století n.l., kde je taktéž zmíněný andělský pták, sestupující k Abrahámovi (viz ptačí duch).

 

Prvním řádem kněžství je tzv. LÉVITSKÉ KNĚŽSTVÍ, nazývané také Áronovo.

 

Druhým řádem kněžství je tzv. PATRIARCHÁLNÍ KNĚŽSTVÍ, nazývané také Abrahámovo.

Třetím a nejvyšším řádem kněžství je tzv. KNEŽSTVÍ SYNA BOŽÍHO, nazývané Melchisedechovo.