Bůh a pohled kristova společenství

Kristova společnost věří určitému specifickému pohledu na Boha, ale každý člen má naprostou volnost ve výběru vlastního přesvědčení.

Mormonský koncept Boha je jednou z perel Kristovy tradice. I přesto však podporujeme rozdílné názory a pohledy na slovo „Bůh“ a to, co může znamenat.

Ceníme si každého člena jako zdroje inspirace. Každý člen je součástí „prorockého lidu“.

Kdo je Bůh?

Věříme, že Bůh je oslavený člověk. To znamená, že byl kdysi pouhým člověkem jako my, ale díky procesu vývoje a principu nesobecké Lásky se stal božskou bytostí.

Věříme, že každý člověk je dítětem Boha, kterého Ježíš nazýval Otec v nebesích (nebo Nebeský Otec). Proto se také každý z nás může stát bohem.

Z těchto i mnoha dalších důvodů věříme, že ačkoliv je pouze 1 Bůh, který je naším Otcem, existuje ve vesmíru nespočet bohů, kteří spolupracují, aby mohli uskutečniti nesmrtelnost a věčný život lidí – svých dětí.

Není troufalé říkat, že můžeme být bohy?

Celá křesťanská nauka stojí na Kristově oběti a božství, jehož můžeme dosáhnout.

Ježíš tento princip vysvětlil v Janově evangeliu ve verších 10:33 až 36, kde se píše:

Židé mu odpověděli: Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh. Ježíš jim řekl: Ve vašem zákoně je přece psáno: "Řekl jsem: jste bohové". Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy - a Písmo musí platit - jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?

Ježíš farizejům citoval Žalm 82, kde se píše:

Ač jsem řekl: "Všichni jste bohové, děti Nejvyššího Boha", musíte zemřít jako obyčejní lidé...

CELÁ BIBLICKÁ NAUKA STOJÍ NA PRINCIPU TOHO, ŽE JSME BOŽÍ DĚTI S NEKONEČNÝM POTENCIÁLEM.

Věřili křesťané v prvních staletích tomu, že můžeme být bohy?

Kristova společnost věří, že Ježíšovo křesťanství bylo liberálním, radikálním a revolučním duchovním proudem, který byl později zkorumpován a osekán pro potřeby konzervativních myslitelů.

Kristovo společenství se považuje za pokračování původní křesťanské tradice. Přesto však věříme, že Bůh nám stále ukazuje nové a nové cesty, jak mu lépe rozumět.

Novozákonní knihy v Bibli jsou záznamy Kristových apoštolů z prvního století našeho letopočtu.

Druhé století začalo roku 104 n.l. nanebevzetím apoštola Jana, tedy odchodem posledního z původních apoštolů. Po jeho odchodu už ve Starém světě neexistovalo Kvorum 12 apoštolů.

Kristovy apoštolové však vysvětili vlastní učedníky, aby byli nositeli Pravdy. Dnes tyto osobnosti často nazýváme CÍRKEVNÍMI OTCI. Jde o osobnosti, kterých si většinou cení nejen římskokatolická církev, ale i další křesťanské skupiny.

(Irenej z Lyonu)

Jako prvního jmenujme proslulého Irenaea (nebo také Ireneje) Z lyonu, který žil v letech 115-202 n.l.

Tento muž je nazýván nejvýznamnějším křesťanským teologem 2. století.

Byl biskupem v galském Lugdunu, dnešním Lyonu. V mládí se učil přímo od smyrnského biskupa Polykarpa, který byl podle mnohých učedníkem samotného apoštola Jana.

(Mučedník Polykarp)

Ireaneus pracoval jako usilovný křesťan své doby. Během sporu o datum slavení Velikonoc naléhal na papeže Viktora, který exkomunikoval asijské církve, aby se s nimi smířil a nastolil znovu vzájemné společenství. Nakonec zemřel jako mučedník, jehož svátek slaví katolická církev 28. června.

Ireaneus díky svým stykům s pravými nositeli kněžství samozřejmě učil nauku exaltace. Například ve svém díle Proti herezím („Adversus heresies“) píše:

„Nebyli jsme učiněni bohy od počátku, ale nejprve obyčejnými lidmi, a teprve po delší době bohy.“

Ve stejném díle dále říká, že člověk se v plnosti slávy nestane pouze nějakým andělem, skutečným bohem.

„Procházejíc okolo andělů, abychom byli učiněni v podobě Boha.“

(Justin Mučedník)

Justin Mučedník či Martyr (cca 100– 165) byl řecký křesťanský theolog a filosof, jeden z církevních Otců a svatý katolické církve. Zemřel mučednickou smrtí za vlády Marca Aurelia.

Justin ve svém díle Dialog s Židem Tryfónem tvrdí, že „jsme učiněni bohy, osvobozeni od utrpení a smrti“.

V tom samém díle také obhajuje myšlenku, že „jsme hodni toho stát se bohy a získat Moc, abychom se mohli stát plnohodnotnými syny Nejvyššího“.

(Klement Alexandrijský)

Klement Alexandrijský (žijící 160-200 n.l.) je také proslulý církevní spisovatel, jenž se řadí mezicírkevní Otce, a první člen církve v Alexandrii, jehož známe jménem. Zároveň patří mezi nejvýznamnější řecky píšící křesťanské učitele starověku. Byl katolickou církví považován za světce, ale kvůli tomu, že jej pro obhajobu svých názorů často používali stoupenci protestantské reformace, byl roku 1584 vyškrtnut z římského kalendáře svatých. I přesto je dodneška ceněn za svou službu a za svá díla.

Klement ve svých dílech obhajuje oslavení člověka a zásluhu Ježíše Krista na této přeměně. Ve třetím ze svých dochovaných děl, Strómata (Στρωματεῖς Strómateis „Koberce”), vysvětluje spojitost mezi řeckou filosofií a křesťanstvím. Božskou inspiraci, danou lidstvu skrze starověké filosofy, bral jako „vlákna v koberci“, která se proplétala Kristovo naukou.

V této knize zcela explicitně mluví o exaltaci a množství Kristu podřízených bohů, když říká:

„Jsme předurčeni k tomu, abychom seděli na trůnech spolu s ostatními bohy, kteří byli na své místo jako první dosazeni Spasitelem.“

Ten samý Klement Alexandrijský v druhém ze svých děl, Učitel (Παιδαγωγός Paidagógos), mluví o věčném osudu těch, kteří spravedlivě následují Boha a věří v něj celým svým srdcem, myslí i duší

„Znaje Boha, bude učiněn takový jako je Bůh…“

A proč? Klement říká: jednoduše proto, že:

„Člověk bude moci být učiněn Bohem, neboť Bůh si to tak přeje.“

(Hyppolyt Římský)

Hyppolyt Římský (170-236 n.l.) byl žákem Ireneje z Lyonu (máme zde tedy linii od apoštola Jana, přes Polykarpa a Ireneje až po tohoto muže) a je považován za nejdůležitějšího církevního Otce Západu této doby. Církev ho prohlásila za svatého a jeho svátek slaví 13. srpna (východní církev 10. srpna).

Ve svém dílu Philosophumena Hyppolyt píše:

„A staneš se společníkem Božstva a spolu-dědicem Krista… protože jsi se stal Bohem… a byl jsi zbožštěn / oslaven a počat k nesmrtelnosti.“

(Cyprián z Kartága)

Svatý Cyprián, vlastním jménem Thascius Caecilius Cyprianus, byl biskup Kartága a důležitý starověký křesťanský spisovatel, církevní Otec. Narodil se na začátku 3. století v severní Africe, zřejmě v Kartágu, kde též získal dobré vzdělání. Zemřel jako mučedník při Valerianově pronásledování 14. září 258. Katolická církev slaví jeho svátek 16./17.září.

Cyprián taktéž chápal, že naším úkolem je nastoupit stejnou cestu, jakou prošel Ježíš Kristus, a podle toho také dojít stejné odměny.

„Takový, jaký je nyní Kristus, budeme i my křesťané, pokud jej budeme napodobovat.“

(Citát z knihy De idolorum vanitate - O marnosti model)

(Origenes)

Origenés z 3.století platí za kontroverzního křesťanského myslitele, přesto jsou však jeho díla významná. V „Komentáři k Janovi“ napsal:

„Pravý Bůh (Otec) je naším Bohem, a ti, kteří jsou stvořeni podle jeho Obrazu, jsou bohové…“

(Atanáš Alexandrijský)

Svatý Atanáš Alexandrijský (asi 295 – 2. května 373) je jednou z nejvýznamnějších osobností křesťanského starověku. Řehoř Naziánský jej nazval „sloupem církve“ a jeho potomci ho obdařili přízviskem „Veliký“.

Atanáš ve svém díle 4 promluvy proti Ariánům zcela výstižně napsal:

„Bůh se narodil v těle proto, abychom mohli i my býti učiněni bohy.“

Mezi dalšími bych mohli uvést třeba Basila z Ceasareje ( který učil, že „stát se bohem“ je nejvyšším cílem každého z nás), Řehoře z Nazianzu nebo svatého Augustina.

Součástí Kristovy společnosti může být každý člověK, nehledě na jeho konkrétní pohled na Boha.

Víra