Obětovávání lidí ve starověkém Egyptě sloužilo často k náboženským rituálů. Je doložené, že k němu docházelo i v oblastech, ovlivěných egyptskou kulturou (Muhlestein, “Violence in the Service of Order”; Yoyotte, “Héra d’Héliopolis et le sacrifice humain,”31–10; Harco Willems, “Crime, Cult and Capital Punishment (Moʿalla Inscription 8),” Journal of Egyptian Archaeology 76 (1990): 27–54; Anthony Leahy, “Death by Fire in Ancient Egypt,”; Journal of the Economic and Social History of the Orient 27 (1984): 199–206; Ritner, Mechanics of Ancient Egyptian Magical Practice , 162–63)
.
Faksimilie 1 zobrazuje kněze držícího obětní dýku. Tento typ rituálních nožů byl ve starověkém Egyptě používán a nalezen (viz například dýka Gebel el-Arak, pocházející z doby výše zmíněného Naram-Sína). Rituální nože se používaly k obětovávání zvířat nebo lidí (popřípadě jiné rituální úkony, jako obřízku), jak bývá patrné na rukojetích těchto nožů (v případě Gebel el-Arak se jedná o zobrazení válečných zajatců nebo otroků, kteří jsou nejspíš vedeni k rituální popravě).